Můj příběh aneb jak jsem se dostala ke svému poslání
…Už od dětství jsem cítila, že jsem jiná a vnímala jsem "věci jinak", hlouběji, jen jsem to neuměla uchopit a pracovat s tím.
…
Když jsem pak přešla na základní školu a uvědomovala si svět více, projevovalo se více i mé vnímání. Během let, jak jsem se vyvíjela a byla konfrontována s vnějším světem, jsem stále více cítila, vnímala a viděla to, co ostatní "neviděli". Vnímala jsem lži, manipulaci, posměch a to další, co bylo skryté pod povrchem masek a her. Promlouvalo to ke mně silně, ale když jsem se někomu svěřila a řekla, co u druhých "vidím", nikdo mi nevěřil a slýchávala jsem, že si všechno moc beru a že všechno moc řeším. …A právě i díky mému "vidění" pod povrch záležitostí jsem se od společnosti oddělovala, protože mě to, co jsem spatřovala, zraňovalo a vyvolávalo to ve mně nedůvěru k lidem.
Uvědomovala jsem i spojitosti mých myšlenek a činů s tím, co se mi následně vracelo zpět a další souvislosti, ale tehdy jsem nevěděla, že jsem učena procesu poznávat Vyšší zákony, skrze které je náš život utvářen.
Pro druhé jsem byla moc citlivá, úzkostlivá a VE SROVNÁNÍ s ostatními mi všechno trvalo. V šatně ve škole a na kroužcích na sebe všichni "naházeli věci a šli", jen já si vše potřebovala pořádně zapnout a urovnat. Měla jsem tendence "ke všemu" přičichávat, například u oběda k jídlu, "všechno" si osahávat a nabažit se tím – protože jsem prostě VNÍMALA – sebe, své potřeby, věci, jídlo, vůně, chutě, barvy a energie všeho, a prostě jsem to potřebovala prožívat a prociťovat naplno. Jenže jsem za to byla napomínaná a slýchávala jsem, "abych se chovala normálně a slušně".
Připadala jsem si oproti druhým, jako bych byla zabržděná a divná. Ale uvnitř sebe jsem věděla, že to tady prostě takhle mám a že takhle jsem to já. Začlenit se s veškerými mými "anomáliemi" a odlišnostmi mezi ostatní pro mě bylo úzkostné, protože jsem byla JINÁ.
…
Byla jsem klasicky vedená systémem a rodinou do podobnosti s ostatními, což bylo ještě podpořeno SROVNÁVÁNÍM. A tak jsem přijala "úkol" být hodná a poslušná a dělat vše tak, jak se mi říká, abych byla taková "v pořádku", "správná", a mohla být přijímaná.
A také jsem si ve svých buňkách převzala nezpracované záležitosti mých předků a nezdravé vzorce a návyky, které se v mých rodových liniích předávaly dál, ale ty jsem odkrývala až v dospělosti, kdy se děla má transformace.
…
Když jsem "cokoli" dělala po svém, bylo to "nedostačující" a většinou jsem byla rodinou i jinými "opravovaná" a směrovaná, jak to mám udělat jinak, aby to bylo praktičtější, rychlejší, lepší, efektivnější, protože "oni" už jsou zkušenější a chtějí mi pomoct mě připravit do života.
…A skutečně, byla jsem připravená, …nikoli však do života, nýbrž o příležitosti převzít za sebe plně odpovědnost, a poznávat sama sebe.
Jako dítě jsem to vnímala tak, že když "cokoli" dělám po svém, tak, jak to přirozeně cítím a jak to jde ze mě, není to druhými takto přijímáno, a tedy, nejsem dost dobrá, mé činy a výkony nejsou dostačující, a tak nejsem správná a nejsem tak skvělá, jako jsou ostatní.
Kromě tance a zpěvu mě odmalička provázel smysl pro krásu. Milovala jsem šaty, boty na podpatku (půjčovala jsem si je od mamky), náušničky a veškeré doplňky, kterými se žena může zdobit. Měla jsem tendenci být často před zrcadlem, "fintit" se, tančit a promenádovat se před ním. Čím jsem však byla jako děvče starší, byla jsem za to "napomínaná" a slýchávala větu, kterou jsem si pamatovala ještě mnoho let.
…Jenomže, takhle jsem to prostě byla Já, takhle ke mně má duše promlouvala, protože už dávno znala svůj plán a věděla, co je mi dáno i to, co má následovat v dalších letech.
...
…A tak jsem v sobě permanentně nosila pocity viny – za to, jaká jsem – "nedostatečná", "nesprávná", jiná.
…Měla jsem pocit, jako bych sem snad ani nepatřila, jako bych na tomhle světě snad ani neměla své místo.
Převaha toho, co jsem žila, bylo zraňující, a to se podílelo na utváření mého vlastního vztahu sama k sobě, a narůstalo tak mé nesebevědomí, nesebepřijetí a neláska – k sobě, ke svému životu a ke světu, který mi nabízel převážně nešťastné scénáře a bolestivé a zraňující zkušenosti.
…A tak jsem odevzdala svou vůli a odpovědnost sama za sebe, a stala se "závislou" na druhých, včetně mé sestry, která, jakožto starší, vše zařizovala a na potvrzení "zvenčí", jestli to, co dělám, je takto v pořádku.
Potlačila a uzamkla jsem se v sobě svou pravost, přirozenost a potřebu být SAMA SEBOU. Přímo jsem se od sebe odpojila a dělala vše tak, jak to bylo podle představ druhých, "abych v tom světě nějak přežila".
Rezignovala jsem na život, s pocitem mojí zbytečnosti v tomhle světě.
Nikdo neměl ponětí o tom, co se v té malé holčičce, která vnímá víc, odehrává. Můj vnitřní svět byl plný traumat, bloků, nánosů, bolestí a pocitů viny. Stala jsem se magnetem pro zraňující situace a vztahy, a uvnitř sebe jsem trpěla. Cítila jsem se jako totální outsider. O tom, že si svůj život tvoříme a že naši realitu vytváříme tím, co máme ve svém vědomí a podvědomí, jsem v té době neměla tušení, takže jsem si přitahovala jednu bolestivou zkušenost za druhou a stále tak dostávala potvrzení toho, že je svět děsivý a já, že se vymykám "normálu". Mé úzkosti a obavy ze života se prohlubovaly a utužoval se ve mně pocit, že je můj život "totální propadák". Nechápala jsem, jak to, že jsou moji vrstevníci tak v pohodě, žijí v takové lehkosti a jsou úspěšní, zatímco já prožívala vnitřní vězení a pod tíhou nánosů prožitých frustrujících situací jsem se snadno rozbrečela.
"Nežila jsem, ale přežívala" snad každý den – v obavách a strachu ze života a sama ze sebe – co se mi zase stane, přihodí, nepovede, co zase podle druhých udělám "špatně". Svírala mě úzkost z budoucnosti – co se jak vyřeší, jak všechno, s čím jsem se zrovna potýkala, zvládnu ad. Z rodiny mě provázel vzor, že je potřeba mít záležitosti pod kontrolou, aby bylo všechno "správně" a "v pořádku", a mohlo se "to něco" lépe zvládnout, což u mě ještě podporovalo nedůvěru v život a jeho plynutí, v to, že se vše v lehkosti a návaznosti zařizuje samo. A to posilovalo a prohlubovalo mé úzkosti z budoucnosti.
Nedůvěřovala jsem sobě, ani životu. Jeho lehkost, radost a nadšení se ve většině oblastí mého života vytratily a nahradil je pocit tíhy, obav, strachu, úzkostí a toho, že je život "jen o povinnostech". A hlavně, svůj život jsem měla podvědomě spojený s přesvědčením, že pro mě tady "nic" není, …a že pro mě tady ten šťastný život není.
Navíc jsem do sebe nasakovala to, co jsem cítila zvenčí – skryté úmysly lidí, posměchy, hojení si ran na slabších, jejich vlastní zranění, pod jejichž vlivem jednali ad. Cítila jsem i to, co se odehrávalo u mých rodičů a nejbližších, vnímala jsem jejich pocity a někdy i tušila, co se následně stane, a tak jsem se o ně bála. Místo pocitu bezpečí, který jsem jako dítě potřebovala, jsem žila ve strachu a byla zahlcená vším, co jsem z vnějšího světa vnímala.
Všechno jsem to nosila v sobě a "nemohla" o tom mluvit.
Stagnovala jsem a nebyla motivovaná "cokoli" dělat. O víkendu a o prázdninách (to nás "hlídávala" babička) jsem vstávala dlouho, někdy až k obědu. Spánek byl totiž způsob, který mi pomáhal čistit se od toho, co jsem z okolí přebírala. Navíc pobyt o samotě v místnosti a zachumlaná v pelíšku, i když už jsem byla vyspalá (a mnohdy předstírala, že spím), byla možnost, abych si v sobě probrala vše, co se (mi) zase stalo a co jsem viděla a slyšela. A pak, byla to možnost, jak nemuset čelit dalším výzvám života. Tady nepřibývaly další příběhy toho outsidera, tady mě nikdo za nic neopravoval, nikdo po mně nic nechtěl a tady jsem nemusela vnímat to, co mě sužovalo a co mi v tom světě stále dokazovalo, že nejsem v bezpečí.
…
Můj život se z dětství přesunul do dalších životních etap, ve kterých se i naplnilo to, co si mě volalo už od dětství mé "promenády před zrcadlem". …V délce cca 15 let jsem se pohybovala na pódiu jako zpěvačka, nosila nádherné šaty, lodičky a bižuterní doplňky, které mi dávaly naplnění a umožňovaly mi při jejich výběru realizovat své estetické cítění.
…Ale i když jsem sklízela úspěchy, podařilo se mi vystudovat vysokou školu, splnila si sen zpěvačky, tanečnice a mnoho dalších, uvnitř sebe jsem byla svázaná, spoutaná, prázdná, bez smyslu života, trpěla jsem, točila se v bludných kruzích, čekala na štěstí z vnějšího světa a myslela si, že mě někdo zachrání.
V důsledku způsobu života v obavách, stresu, napětí a úzkostech z budoucnosti, v důsledku snahy mít všechno pod kontrolou a v důsledku toho, co všechno jsem v sobě měla nastřádané, jsem trpěla na opary a určitou dobu jsem měla každý týden další.
Nosila jsem v sobě pocity viny a neměla se ráda – za to, jaká jsem, a svůj život – za to, co se mi pořád dělo. Byla jsem v roli oběti, a v sobě měla zlost.
V důsledku nabalujících se zraňujících zkušeností, jsem se neustále klouzala po bahně a padala k zemi. A pod tíhou bláta, které jsem měla hlavně sama v sobě, jsem příslušným způsobem jednala i v situacích a ve vztazích s druhými, a některým lidem jistě i ublížila.
…
I přesto, že jsem od sebe byla "odpojená" a byla plná nánosů, mě však neopouštělo mé silné vnímání a hlubší cítění vztahů, situací, pohnutek jednání lidí, cítění energií i energií věcí ad., včetně toho, že jsem kolem sebe potřebovala mít uklizené prostředí (minimum věcí kolem sebe, věci uložené ve skříních), abych se mohla cítit dobře a abych mohla mít "uklizeno" i v sobě – mít jasné myšlenky a nacházet v sobě své odpovědi.
Kdekoli jsem se ocitla a s kýmkoli jsem se seznámila, měla jsem pocit, jako bych do těch lidí viděla. Má intuice mi sdělovalainformace o pravdách, které jsou pod povrchem jejich jednání. Velmi silně jsem vnímala masky a hry, kterými zastiňovali jejich vlastní zranění a také jejich skutečné pravdy – masky a hry, pod kterými jednali tak, jak se od nich očekává a jak je to ve společnosti nastavené jako "správné", a byli přijímaní.
Veškeré falše, lži, manipulaci a posměch jsem cítila i fyzicky – byla jsem nesvá, pociťovala jsem úzkost, tlak a nebylo mi vnitřně dobře, a proto jsem se ve společnosti držela stranou.
Také jsem velmi dobře rozuměla příběhům lidí, se kterými se mi sami od sebe svěřovali – hlavně ti starší, s nimiž jsem si rozuměla víc, než se svými vrstevníky. Rozuměla jsem jim a chápala je, protože jsem cítila, jako bych to někdy prožila já sama. Taky proto jsem dokázala reagovat, uchopit to a všechno to slovy vyjadřovat a pojmenovávat.
…
Přirozeně si mě přitahovaly informace o psychologii, sociologii a pedagogice, a i když se můj hlavní obor, který jsem na vysoké škole studovala, zaměřoval na mediální oblast, ve skutečnosti pro mě byly tyto stěžejní a měly pro mě velký význam. Proto jsem také svou bakalářskou a magisterskou práci zaměřila na téma kriminality mládeže v souvislosti s rodinným prostředím. Informace z "duševního světa" – o sebeléčení, o uzdravování skrze léčivou energii ad. – měly v mém životě místo a nadšení vždy, ale tehdy jsem se tomu ještě více nevěnovala, protože jsem byla "zatížená" sama sebou a svým životem.
…
Cítila jsem Vyšší přesah toho, co mě obklopovalo a hlubší smysl toho, co se kolem mě dělo i toho, co se v životě dělo mně a ve mně. Ale neuměla jsem s tím pracovat, a bývala unavená a vyčerpaná.
Cítila jsem svou jinakost, a že do té společnosti prostě nezapadám. A uvnitř sebe jakousi clonu, která mě od tohoto světa odděluje.
…
…Všechno, co jsem prožívala, jsem nosila v sobě. Až později jsem se s tím svěřila mamině, a zjistila jsem, že ji též provází silná intuice a některé záležitosti má podobně. A pak i mé nejlepší kamarádce a spřízněné duši, když mi na vysoké škole vstoupila do života.
…
Byla jsem dospělá, ale uvnitř sebe jsem byla spoutaná a uvězněná a cítila jsem se jako ptáček uvězněný v kleci. …Bylo to mé zraněné vnitřní dítě, které plakalo, křičelo o pomoc a prosilo mě, abych ho osvobodila.
A proto musely přijít další rány od života, abych SE ZAČALA VNÍMAT.
…Pak se stalo něco, co odstartovalo proměnu mého života.
Začala jsem se probouzet, napojovat se na Vyšší Vědomí, ŽÍT SEBE, zázraky, plnit si přání, …a zjišťovat, KDO JSEM.
…
...Tehdy se ke mně dostal známý film Tajemství a následně jsem od své kamarádky dostala mou první duševně tematickou knížku "Tvořivé myšlenky – řiďte si svůj život tak, jak sami chcete". …A tak jsem začala s drobnými přáníčky a sledovala, jak vše funguje. A fungovalo. Prožívání ZÁZRAKŮ na vlastní kůži byl spouštěcí moment, který mi otevřel oči a ukázal mi, jakou obrovskou Sílu v sobě mám zakódovanou už tím, že jsem se narodila. Je to DAR TVOŘENÍ, který máme přirozeně v sobě, ve svých buňkách a odehrává se na bázi energie, kterou vysíláme (víra, přesvědčení, cítění, že se to stane a že to prostě dostaneme).
Začínala jsem žít plnění svých přání a posilovala se moje víra ve Vyšší Sílu.
Pak se mi do rukou dostala knížka "MOC", která, mimo jiné, poukazuje na Lásku jako všeprostupující tvořivou a všeuzdravující Sílu. A tehdy "se TO se mnou začalo spojovat".
…
…Následně mi Vesmír seslal pomoc, která mě přiměla učinit důležité rozhodnutí.
…Bylo mi téměř 32,5 let, když jsem si sbalila věci a ukončila více jak 13letou společnou fázi života mně i mému staršímu partnerovi, a vysvobodila nás oba.
Splnila jsem si přání a nastěhovala se do bytu domu v lázeňském městě, ke kterému jsem měla vztah a ve kterém jsem tehdy zpívala i pracovala.
…A v tom bytě to všechno začalo… VE SVÉ SAMOTĚ JSEM SE SETKALA SAMA SE SEBOU. Vyplavovala se mi zranění z mé minulosti a na povrch vylézaly pravdy o mně samotné včetně uvědomování si bludných kruhů, ve kterých jsem se v životě točila. Mísily se ve mně pocity bezmoci, neschopnosti, viny a nespravedlnosti. Prožívala jsem velmi bolestivé období a zakusila jsem bolest, kterou přináší PRAVDA.
Zároveň se však stalo i něco nádherného. Dostala jsem se do napojení s Božstvím (Zdrojem, Stvořitelem, Světlem, Láskou) a dostavil se u mě nádherný pocit blaženosti v samotném BYTÍ. Setkala jsem se s LÁSKOU a spojila se se svým Vyšším Já a Vyšším Vědomím. Zavládl ve mně hluboký klid, a já cítila, že takto a tady jsem doma.
Vnímala jsem, že se tím "něco" mění a že už není cesty zpět. A bylo mi i jasné, že moje další cesta nebude jen o plnění přání, ale že tím započíná proces, který je čistě o mně a který musím podstoupit, abych proměnila svůj život.
…
Vydána na pospas sama sobě jsem začala více pracovat se svými přáními a pozorovala, jak vše funguje. A stále víc a víc jsem se přesvědčovala o tom, co jsem vždy cítila, že nás tady přesahuje.
Podnájem v tomto bytě byl velmi drahý a nechávala jsem v něm takřka celý plat, a tak jsem se vnitřně rozhodla tuto svoji roční zkušenost s "finančním přežíváním" ukončit.
Ačkoli máme velký rodinný dům a měla jsem v něm otevřené dveře, domů jsem se vrátit nechtěla, protože samota byla přesně to, co jsem potřebovala, abych našla SEBE.
…A tak jsem si přála byt s levnějším nájmem – ve stejném městě a ideálně opět v blízkosti kolonády. A skutečně se to stalo. Nájem byl takřka o polovinu levnější, byt byl ještě lépe uzpůsoben a výhled byl přímo na kolonádu. Nacházel se jen přes park na druhé straně od místa, kde jsem dosud bydlela. A ještě k tomu jsem se přestěhovala hned vedle budovy, ve které jsem pracovala.
Potřebovala jsem skříně na oblečení, ale nechtěla jsem žádné kupovat, respektive jsem na ně neměla peníze, tak jsem se opět obrátila na Vesmír a požádala o pomoc, kdy ideální značka byla "super stav a zdarma". A to se opravdu povedlo. Rodinný příslušník mé vedoucí se totiž takových skříní potřeboval "zbavit".
Na vlastní kůži jsem prožívala zázraky a potvrzovalo se mi to, co jsem se o fungování naší mysli, Vesmíru, Lásky, víry, energie atd. dozvídala, a zkoumala, co mi jak funguje a jaké techniky cítím, že jsou ty "moje".
Vnímala jsem, jak se všechno jen přemisťuje, propojuje a pospojovává podle toho, co kdo jak vysílá – v jakém nastavení jsme, jak přemýšlíme, jak mluvíme, a vytvářejí se synchronicity událostí, aby se k nám to, co potřebujeme a oč žádáme, dostalo a ještě ve správný čas, přičemž je vždy vše zázračně zařízeno i pro ty ostatní zúčastněné.
Spatřovala jsem, jak si mezi sebou všichni "chodíme" vzájemně pomáhat – přivádět si propojeností všeho a všech splnění našich přání a tužeb. A tak jsem s těmi svými začala vědomě pracovat v každodennosti a vnímala, jakými způsoby to celé Vesmír zprostředkovává a zařizuje, a tím i odkrývala principy a fungování Vyšších Zákonů, "pod" kterými je náš život utvářen. Vyžadovalo to mou bdělost a pozornost – napojení na sebe, na Vyšší Vědomí, být v přítomnosti, abych dokázala spatřovat synchronicity událostí, které na sebe navazují a přivádějí mě k požadovaným "cílům". Tímto způsobem jsem se přirozeně dostala do role POZOROVATELE a (vnitřním zrakem) viděla, jak se vše zázračně zařizuje, odehrává a děje samo. Prožívala jsem pocit štěstí, radost a vděčnost a ukazovalo se mi, že tohle vnitřní naladění je magnetem pro další Zázraky a další moje naplněné vnitřní pravdy a tužby, které jsem vždy v každém tom momentu cítila.
Proudila ke mně znamení Shůry v různých podobách (opakující se čísla na hodinách a "SPZtkách" aut, nalézání peříček, nápisy na billboardech, texty písniček ad.) a různými způsoby jsem dostávala odpovědi na své vnitřní otázky, …a já věděla, že i když jsem sama, ve skutečnosti nikdy sama nejsem.
…
Kromě toho, že jsem jela na vlně radosti a plnila si přání, spatřovala jsem, jak mi skrze bolestivé lekce "chodí" lidé, vztahy a situace pomoct – odkrývat pravdy o mně samotné a vést mě do bolestivých procesů sebeléčení a sebeuzdravování.
Od doby ukončení vztahu s mým partnerem v mém životě figurovali i určití muži – karmičtí partneři, přičemž o přímý partnerský vztah se nejednalo. Všichni měli společné to, že mi přišli splnit má přání toho, co jsem z hloubi duše cítila, že chci prožít, ale primárně mi přišli dát životní lekce, které jsem POTŘEBOVALA, abych odkryla, čím jsem si opakovaně přitahovala to další podobné a zraňující. Přišli mi pomoct zvědomit si, že jsem prahla po tom, být chtěná, přijímaná a milovaná a mou jakousi závislost, lpění a neochotu (pro)pustit daného muže ze svého života, i když jsem cítila, že se pohár toho, co jsme si měli předat, naplnil; mé pokřivené ženství, strach z opuštění ad.
Součástí všeho bylo také odkrývání poznání duchovních zákonů a o tom, jak silnou energii naše myšlenky a vnitřní tužby vyzařují. Zpočátku vztahu (vždy s daným) mužem jsem Shůry dostávala jasná znamení, děly se zázračné synchronicity událostí a já dostávala jasná potvrzení, že "už je to tady". Jenže když nastal správný čas, aby z mého života ten muž odešel, já jsem to nechtěla přijmout a smířit se s tím, a měla jsem pocit, že ta znamení dostávám stále – ta, která mi ho připomínají a sdělují mi, že jsme ještě "ve spojení" a že ještě není všemu konec. Tehdy jsem procitla a zjistila, že mi Vesmír "pouze" zrcadlí mé tužby, které jsem neustále vysílala. Jednalo se pouze o projekci toho, co jsem nosila sama v sobě, po čem jsem prahla a co jsem v tom vnějším světě chtěla vidět. Ale pravda jasně sdělovala, "že už je po všem" a že vztah skončil.
Celé to byla moje iluze. …Byl to proces učení se a rozpoznávání rozdílu mezi zrcadlem nás samých (to, co máme v sobě, vidíme i venku) a skutečnými znameními, která jsou nám Shůry sesílána na pomoc.
…Potřebovala jsem si prožít několik "zklamání", neboť jsem byla učena přijímat, jak se děje, nelpět, nemanipulovat, pustit a nechat odejít toho, s kým mi dále není dovoleno být. Ale hlavně se v celé záležitosti mužů a partnerské oblasti jednalo o to, abych se dostala sama k sobě – abych uzdravila svůj vztah sama se sebou, své pokřivené ženství a abych muže nestavěla na piedestal.
Každý, kdo tehdy vstoupil do mého života, vždy odpovídal tomu, do jakého nastavení a vztahu se sebou jsem se posunula a tomu, co jsem si v sobě ještě nesla. Každý z těch mužů mi tedy byl přesně tím učitelem, kterého jsem v tehdejší době potřebovala, abych pochopila, že musím nejprve milovat sama sebe, být v hlubokém spojení sama se sebou a přijímat se takovou, jaká jsem. A že musím umět žít šťastně a naplněně NEJPRVE sama se sebou, a teprve pak se mi to může projevit i v partnerství jako zrcadlo MÉ VLASTNÍ LÁSKY SAMA K SOBĚ a mého nastavení – bez potřeby lpění, manipulace, závislosti a snahy si v životě kohokoli "uměle" udržet.
Taky jsem měla prozřít, že i když mi ten muž do života vstoupí, potřebuji být stále ve své vnitřní ukotvenosti, rovnováze a spojení sama se sebou a že nemám dobrovolně odevzdávat svojí Sílu a plně se mu odevzdávat a přizpůsobovat mu svůj život, v domnění, že mi dá trvalé "štěstí a naplnění", …protože to si musím dávat já sama, …protože můj život je stále jen o mně. A muž je "pouhou" součástí cesty, na které se naplňují má přání, tužby a péče o mně, ale ten hlavní, kdo po ní kráčí a nese pochodeň, jsem já sama.
Pochopila jsem, že aby byl vztah harmonický a vyrovnaný, musejí být vyrovnaní a žít svoje vnitřní štěstí nejprve oba partneři – každý sám za sebe, jedině tak mohou tvořit harmonický pár, který si vzájemně poskytuje potřebnou svobodu a zároveň péči jeden o druhého, kdy vše vyvstává ze skutečné a hluboké lásky, nikoli z potřeby vlastnit, být na druhém závislý a snažit se ho manipulativně (z)měnit.
A že abych našla, respektive abych si přitáhla muže, který je ke mně kompatibilní a s nímž jsou naplňovány mé představy o šťastném partnerském soužití, musím být nejprve v tom požadovaném nastavení – samostatnou jednotkou v láskyplném vztahu se sebou – já sama. Tehdy si mohu přitáhnout partnera duše, který odráží mě samotnou.
…
…Měla jsem pochopit, že mé opravdové tužby – toho, jak si představuji hluboký a naplněný vztah, Vesmír zná, ale potřeboval mě nejprve skrze zkušenosti dovést k mé vnitřní proměně a do takového nastavení, abych se nejprve já sama ocitala na vlnách toho, co chci žít a sama si to zevnitř sebe dávala, a nikoli, abych "žila v čekárně" v domnění, že přijede "princ na bílém koni" a "dá mi štěstí a lásku", jež jsem v sobě já sama postrádala.
…
Měla jsem obrovskou potřebu být ve své samotě a v tichu, ve kterém ke mně vše promlouvalo – hlas Vyšší Moudrosti, který mě neustále provázel, odpovědi z mého nitra, které se dostavovaly, jakmile jsem vnitřně položila otázku, odpovědi, které se před mým zrakem odehrávaly prostřednictvím synchronicit událostí z vnějšího světa, …, ale hlavně, setkávala jsem se s PRAVDOU – k sobě, o sobě, o druhých a o tom, jak to tady funguje v souvislosti s Vyššími zákonitostmi a tvořením našeho života.
Celé mě to přirozeně vedlo k samostatnému studiu "o duševnu". Samy si mě začaly nacházet významy Tarotu, i přesto, že jsem vlastní vykládací karty ještě neměla. Po příchodu z práce jsem hltala videa a záznamy z přednášek různých průvodců, mentorů a koučů, a i když jsem získávala nové informace o tom, jak funguje naše mysl, Láska, Přítomnost a vše, co je s žitím Nebe na Zemi spojené, cítila jsem, že mi mluví z duše, jako bych to všechno už znala a měla to v sobě obsažené, včetně zhmotňování si, které mi šlo přirozeně samo. …A zjišťovala jsem, že mnohé z toho už vlastně žiju.
S tím, co se kolem mě dělo ve vnějším světě, se mi propojovaly získané informace a též jsem dostávala informace Shůry. Provázely mě silné AHA momenty a uvědomění v souvislosti s mým životem, SE MNOU. Prohlubovalo se mé vnímání a intuice, což mě vedlo držet se ještě více stranou, protože jsem se cítila v prostředí masek a her sevřená, nesvá, nebylo mi v tom dobře, sužovalo mě to a energeticky vyčerpávalo. A tak jsem raději zůstávala SAMA, ale V PRAVDĚ.
V práci už jsem ani nedokázala normálně fungovat, protože jsem prostě jen potřebovala BÝT. Vyhledávala jsem samotu a ticho, abych mohla slyšet svůj vnitřní hlas, a proto jsem taky chodila jíst do kanceláře. A když jsem se ocitala v kolektivu, oddělovala mě od něj clona přebývající v mém nitru už od dětství, která se s mým duševním probuzením ještě zintenzivnila.
Vnímání souvislostí se u mě prohlubovalo a já prahla po tom ponoření se sama do sebe. Nechtěla jsem nic jiného, než být v tom tichu a slyšet to, co ke mně promlouvalo, a vnímat, jak se děj života před mýma očima prostřednictvím synchronicit událostí zázračně odehrává.
Mohla jsem budit dojem, že jsem divná, že se nezačleňuju, ale to, co se uvnitř mě dělo, bylo silnější, a já s tím potřebovala být.
V tom, co se mi dělo, jsem byla sama a nemohla o tom s nikým mluvit, protože by mi nikdo nerozuměl. Ale i když jsem neměla od nikoho zvenčí potvrzení, cítila jsem, že to, co se ve mně odehrává, je v pořádku, …a že JSEM takhle V POŘÁDKU.
Tehdy jsem byla na úplném počátku mé transformace a silně jsem žila to, co mě svazovalo, bralo mi vnitřní svobodu, životní lehkost, hravost a důvěru v sebe.
Jedna z věcí, které mě silně zatěžovaly, byla má potřeba kontroly nad věcmi a nad svým vzhledem. Má pozornost byla v souvislosti s mým dosavadním životem a s "oblastí mužů" zaměřená na dokonalost a perfekcionismus tak silným způsobem, že mě to doslova energeticky vyčerpávalo a bývala jsem unavená.
Srovnané věci tehdy byly něčím, nad čím jsem mohla mít kontrolu, protože zvenčí do mého života od dětství přicházely nepředvídatelné události v podobě "kopanců", a já tržila jednu emoční ránu za druhou. A tak jsem si ten pocit bezpečí, který jsem v životě postrádala, dodávala tímto způsobem. Toto bylo něco, co jsem já mohla ovládat. A propojilo se to s tím, co je mi vlastní – potřeba mít věci uklizené, aby proudila energie, smysl pro pořádek, který mám daný (mimo jiné i mým znamením) a ke kterému jsem byla odmala vedená ad. Ale tady to přesáhlo zdravé hranice, a stalo se to mými pouty.
I přesto, že jsem bydlela v garsonce, musela jsem mít vše "dokonale" srovnané, abych se cítila dobře (tedy v pravé podstatě věci bezpečně) – oblečení ve skříních, boty v botníku i na rohožce, kosmetiku v koupelně, prostě vše. A myslím, že jsem i měla období, kdy jsem při věšení prádla vybírala stejnou barvu kolíčků.
…Protože jsem nějakým způsobem potřebovala vyvážit to, co mi zevnitř mě chybělo a zároveň nějakým způsobem projevit to nežádoucí, co tam bylo navíc – v podobě mých bloků, nánosů a zakořeněných nezdravých vzorců.
Snažila jsem se mít pod kontrolou samotný život, jakožto důsledek zakořeněné nedůvěry v něj a mého zakořeněného pocitu, že tady pro mě ten "šťastný život" není.
Součástí "procesu kontroly" byl i můj vzhled.
…Přirozená krása je v každém z nás, jenomže náš fyzický vzhled se mění v souvislosti s tím, co žijeme ve svém nitru. Odráží se od SVĚTLA, které v sobě máme. …A já tam měla TMU – v podobě nánosů, bloků, traumat, nepřijímání sebe sama, nelásky k sobě a v podobě převzatých a vypěstovaných nezdravých vzorců myšlení a chování, kterými jsem šla proti tomu, kým ve své pravosti jsem. Za ty roky se tak proměňovala i má fyzická podoba, a mé "nepřijímání se" se ještě posilovalo.
…A tak jsem svou podobu uměle přetvářela – do podoby, která se od mé pravé výrazně lišila.
Do práce jsem vstávala s velkým předstihem, abych se "dokonale" nalíčila a učesala, protože jsem se za svou přirozenost styděla.
Objevovala jsem Zázraky největší tvořivé a všeuzdravující Síly, kterou je bezpodmínečná Láska. Cítila jsem ji, žila a posílala do situací svých i druhých.
Prohlubovala a posilovala spojení sama se sebou, bytí ve svém středu a spojení s Vyšším Vědomím. Přiznávala jsem si a nechávala sebou procházet své vnitřní pravdy a tužby, které mnou momentálně v přítomnosti "projížděly", a vše, na co jsem pomyslela, že zrovna potřebuji nebo chci, se mi zázračně plnilo. Každý Zázrak ve mně vzbouzel obrovskou vděčnost, pocit štěstí, radost a naplnění. …A tak jsem pochopila, co znamená PROŽÍVAT SEBE, své vnitřní pravdy, tužby a přání a následně jejich prožívání ve zhmotněné podobě. Tímto poznáním se mi otevřel nový prostor a ve mně se odstartovala důvěra v život, protože jsem žila důkazy, že je o mě vždy postaráno a vždy dostávám to, co zrovna potřebuji.
Odkryla jsem skutečnou podstatu života, toho, co znamená ŽÍT SEBE, TVOŘIT si SKRZE prožívání SEBE SVŮJ ŽIVOT, který je otiskem mé duše, žít pocit štěstí a naplnění.
…
Citlivost vůči pravdě a toho, co se skrývá pod povrchem záležitostí a vztahů, se u mě navyšovala, a skvělou životní školou mi bylo i mé tehdejší zaměstnání, které bylo součástí odkrývání mého poslání (i když to bylo i zaměstnání předchozí). Jednalo se o vyšetřování občanskoprávních a majetkových přestupků při působnosti na městském úřadě. Případy se pochopitelně řešily podle pozemských právních zákonů, jenže já vnímala i ty duchovní a cítila, jak se za přestupkovým jednáním obviněných i dalších účastníků řízení skrývá to hlubší, …to, co už nebylo a nemohlo být předmětem vyšetřování.
Celkově však měla má zaměstnání vyšší přesah, než "jen", že mi pomáhala poznávat sama sebe a odkrývat, kam mě to vede. …Otevřela mi totiž oči a ukázala mi pravdu o mně samotné, a to, že do tohoto pracovního systému nezapadám (a zpětně jsem si i uvědomila, že jsem to uvnitř sebe cítila už před nástupem do prvního zaměstnání).
…Ve všech zaměstnáních jsem se "dusila" a chodila domů vyčerpaná – z toho, že jsem "musela" jít proti sobě a zaprodávat svoji duši pro peníze. Nedávalo mi smysl ani motivaci napasovat se do nějaké pozice a vykonávat něco, co tady zavedl, nastavil a určil někdo jiný – co nevychází ze mě a do čeho nevkládám svůj potenciál. ...A v neposlední řadě z masek, her a toxicity, které jsem v oblasti mezilidských vztahů vnímala.
Cítila jsem, že tohle přeci nemůže být všechno, co mi ten život nabízí a co pro mě má – nechávat "někde v práci" svůj drahocenný čas, nechávat tam SEBE, být takřka celý den pryč, a domů chodit jen přespávat – že tohle přeci nemůže být smysl života.
Kladla jsem si otázky, jak můžu v tomhle světě a v téhle společnosti fungovat a jak mám být ostatním užitečná?
…Hluboko uvnitř sebe, jako bych ale cítila, že tady musí existovat "to něco", co je tady "to moje", co přímo vychází ze mě a co mi dává smysl, i naplnění. Něco, do čeho mám vkládat SEBE.
…S postupem času, čím více jsem si sama sebe UVĚDOMOVALA, utvrzovala jsem se v tom, že nejsem určená k tomu, abych "jela" podle systému – na autopilota nebo jako stroj na výkon dle nastavení a požadavků zaměstnavatele, řídila se postupy a dodržovala pravidla a normy, které nejsou moje.
A díky poznání sama sebe, jsem věděla, že potřebuji do všeho vkládat SEBE, dělat si vše po svém, tak, jak to cítím a jak to jde ze mě a mít na vše svůj potřebný prostor, čas a klid, jak je mi to přirozeně dané. Obrovsky si mě volala potřeba žít vnitřní svobodu a být nezávislá.
…A hlavně se ozývalo mé poslání, které jsem v sobě silně cítila zasazené a které má duše zná. Dostávalo se na povrch z té "hluboké hloubky", a já se rozpomínala, kdo jsem.
Má zaměstnanecká éra však ještě několik let pokračovala, neboť byla součástí celého toho procesu odkrývání mého poslání, darů a hlavně, vědomé práce sama na sobě.
Započala má několikaletá, hluboká a silná transformace, …proces hlubokého a vědomého setkávání sama se sebou a se svými stíny, …transformace mého dosavadního Já a návrat k tomu, kým opravdu jsem.
…
Má potřeba chodit do přírody rostla a mně docházelo, že život v bytě v jedné místnosti pro mě není, a tak jsem na víkendy jezdila za rodinou na vesnici do našeho velkého domu. V horním patře bydlela moje babička, která výborně vařila, a naplňovalo ji, když mě (i ostatní vnoučata) mohla pohostit, posedět se mnou a popovídat si.
…Opět jsme spolu poobědvaly, řekly si "tak zase za týden" a ještě jsme se objaly. …Jenže, ani jedna z nás netušila, že to bylo naposledy a že v týdnu přejde na druhý břeh.
Shora mě ale vede a pomáhá mi, i s mým taťkou.
…
…Po určité době nastalo správné načasování, skončila jsem v práci a stěhovala jsem se do samostatného patra po babičce našeho rodinného domu, ve kterém žije mamka s mým otčímem. Bylo zcela evidentní, že mi babička toto bydlení přenechala a Vesmír (jak se později ukázalo), že mi "připravil půdu" pro to, co se u mě následně mělo odehrávat a co jsem měla v plánu mé duše.
…
Součet čísel našeho rodinného domu je 16, což je číslo, jehož význam v Tarotu vystihuje karta "Věž". Představuje pád, zhroucení a zboření všeho, co nemá pevný základ.
Konečný součet čísla 16 je 7, což je opět karta Velké Arkány – "Vůz", která značí vydání se na cestu a rychlý posun vpřed. Na kartě jsou vyobrazeni dva koně, jak společně táhnou vůz. Jeden je černý, představující Temnotu a druhý bílý, zastupující Světlo. …Vystihovalo to přesně to, co se v mém životě následně dělo.
…
Nastalo nejsilnější a nejbolestivější období mé transformace, …a cesta k mému poslání.
Vstupovala jsem sama do sebe, odemykala své 13 komnaty a své Stíny jsem transformovala do Světla a proměňovala je do své Síly.
Cesta poznání, včetně poznání Vyšších zákonitostí, "pod" kterými je náš život utvářen, mě převedla z role oběti do vědomé bytosti, díky čemuž jsem ve vnějším světě spatřovala své zrcadlo, a mohla tak vidět "to nežádoucí", čím jsem si znemožňovala žít plně sama sebe a to, co chci, a pracovala na tom, abych své "slabiny" transformovala do své Síly a nastavila své vědomí a podvědomí nově na to, co chci žít a co odráží to, kým skutečně jsem.
Díky kontaktu s okolním světem, se svou rodinou (i v širším pojetí), prostřednictvím situací a vztahů (včetně těch v zaměstnáních a s muži), které jsem si z úrovně svého podvědomí i vědomí tvořila, jsem poznávala sama sebe, své bloky, části své osobnosti, které jsem u sebe nepřijímala, odkrývala další bludné kruhy, ve kterých jsem se točila ad., a zbavovala se svých nánosů, traumat, iluzí o sobě (že tu pro mě "to něco" není, že nejsem něčeho hodna ad.) a nezpracovaných záležitostí, které si má duše nasbírala, včetně těch, které si převzala z rodových linií.
Patřily do toho nezdravé a nefunkční vzorce myšlení a chování, které jsem si v sobě "vypěstovala" pod tíhou vlivů výchovy společností a systémem "do podobnosti", jež mě od sebe a od mé pravosti odvedly a dále ty, které jsem převzala z mé rodiny a které se po generace předávaly.
Zvědomovala jsem si "záležitosti", které jsem přejala od mamky i taťky (v té době byl již na druhém břehu, ale cítila jsem s ním silné spojení) v souvislosti s tím, co ne-šťastného v životě provázelo je, a pracovala na jejich proměně.
Spojovala jsem se se svým vnitřním dítětem, tím děvčátkem v sobě, a prožívala svá zranění. Brečela jsem, křičela, promlouvala k sobě i k těm, od kterých jsem kdy cítila ublížení a nazývala své pocity – co mi to způsobilo a jaký to na mě mělo dopad. Mnohdy si mě to silně volalo k zrcadlu, abych se sama sobě dívala do očí a skrze ně promlouvala ke své duši. Vstupovala jsem do všeho, co se mi vybavovalo, že ve mně zanechalo negativní pocity, myšlenky a další následky, …a odpouštěla. A odpouštěla jsem hlavně SOBĚ. …Za to, že jsem druhým kdy dovolila, aby po mně jakýmkoli způsobem "šlapali" a hojili si na mě své rány. …Za to, že jsem se nedokázala ozvat a říct druhým to, co z jejich strany (nejen vůči mně) cítím, vnímám a vidím, a radši jsem působila jako slabší článek. …Za to, že jsem stále jen mlčela, když mě kdokoli "opravoval" a určoval mi, co mám jak dělat. …Za to, že jsem se za sebe nedokázala postavit. …Ale i za to, co se mi kdy "nepovedlo" včetně ublížení, která jsem druhým způsobila já sama.
Provázely mě i očistné sny, které mi přicházely dát indicie, a já nacházela odpovědi.
…
Součástí procesu bylo i čištění a narovnávání mého vztahu s rodinou, od které jsem se za doby soužití v partnerském vztahu vzdálila. S mamkou jsme si vykomunikovávaly naši minulost a poskytovaly si vzájemné autoterapie. Byl to očistný proces i pro ni, protože si ze svého života v souvislosti s rodiči a výchovou taky nesla svoje. Hluboce jsme se poznaly a mně se i plně odkrylo její silné cítění a intuice. …A tak se z nás staly nejlepší přítelkyně, a já jsem pochopila, jak obrovsky spřízněnou duší mi mamina je.
…
Prošla jsem si cyklus, "kdy se můj život odehrával znovu". Na rozdíl od dětství a následujících několik nemálo let, které jsem prožila v duševní nevědomosti a neznalosti principů a fungování Univerza, jsem si tentokrát vše prožila ve své bdělosti a v roli pozorovatele, a do svých temných míst jsem vstupovala vědomě.
Nešlo ale "jen" o proces mého čištění, uzdravování a NÁVRATU k sobě, ale též o proces mého duchovního UČENÍ – odkrývání Vyšších zákonitostí Vesmíru, skrze které je náš život utvářen, souvislosti procesu tvoření, ukotvování v sobě vědomého tvoření v každodennosti, spolupráce s Vyšší sférou, vypozorování toho, co mi funguje má přání přivést do reality, práce s představivostí, kvantování, proces učení se stálému napojení sama na sebe, ať jsem v jakékoli situaci a vztahu, bdělost a schopnost rozpoznat, kdo a co mi jak do života přišlo pomoct (právě i ublížením) a prozřít, že se vše vždy děje pro mě, a nikoli proti mně, …
A hlavně jsem musela pochopit, že pokud se chci v životě posunout, musím se pro "to něco" vnitřně jasně a pevně rozhodnout a že UČINĚNÍ ROZHODNUTÍ je ten spouštěcí moment, který začne překážky měnit v možnosti a příležitosti.
Spolu s tím se však také dostavilo méně příjemné poznání, …a to, že u záležitostí, které ve mně byly silně zakořeněné a které způsobovaly, že jsem se točila v bludných kruzích, to není jen o jednom rozhodnutí a že to je teprve samotný počátek, který rozpohybuje kolo osudu tím způsobem, že mi následně do života přivádí nemálo výzev a zkoušek v podobě zdánlivě jevících se "překážek" a "házení klacků pod nohy", které mě mají prověřit, jak moc jsem se pro dané změny rozhodla. A mým úkolem je (u)činit rozhodnutí u každé té zkoušky a lekce, která se mě snaží strhávat zpátky k tomu starému – známému, vstoupit do ní a vědomou prací sama na sobě ji zvládnout. A vnímat, jak se s každou tou zdolanou "překážkou" dostavuje má důvěra v sebe a posiluje se u mě zachovávání si věrnosti, včetně mého cítění a vnitřního vědění. …A postupně tak těmi zdolanými zkouškami u toho kořene nánosů zpřetrhat jeho jednotlivá vlákna, abych došla k požadovanému "cíli" – mé vnitřní proměně, a mohla tak z těch bludných kruhů vyjít ven.
Ovšem každá ta zkouška přichází ve svůj pravý čas, kdy jsou sladěny všechny okolnosti a připraveni správní lidé, aby se prostřednictvím situací mohlo odrazit mé momentální nastavení, do kterého jsem se dostala díky předchozím zvládnutým "úkolům" a zároveň, aby se odrazilo "to nežádoucí", co v sobě ještě mám – a co mám odkrýt a proměnit.
A proto je vycházení z bludných (karmických) kruhů záležitostí dlouhodobějšího charakteru, nikoli jednoho dne, protože tak, jako do mě byly ty bloky a nánosy postupně vkládány po vrstvách, tak musí také po vrstvách – jejich postupným odkrýváním a transformováním – ven.
…
Učila jsem se pracovat s kartami jakožto nástrojem sebepoznání a odkrývala tak pravdy o sobě – o tom, čím se blokuji a o tom, jak tady vše v souvislosti s Vyššími principy funguje.
Prohlubovalo se mé napojení s mým Vyšším Já, s Vyšším Vedením a s Bytostmi z Vyšších sfér (mými Průvodci, Anděly, mými předky a dalšími Světelnými Bytostmi) a součástí mě a mého života se stalo zření a přijímání informací z jemnohmotného světa – jasnozřivost, jasnocítění, jasnoslyšení i jasnovidění, vnímání znamení, silné cítění energie ad. Také vnímání stálého vedení a vnímání hloubky toho, co je pod povrchem dění, záležitostí, vztahů…
Ukotvovala jsem v sobě Lásku – spočívání v této všeobjímající a všeuzdravující energii a práci s ní – posílání ji do všeho, co ve svém životě řeším, včetně záležitostí, které se týkají druhých.
Nacházela si mě práce s energií skrze mé ruce – formou posílání Reiki a při zhmotňování (kvantování) mých záměrů.
…a další
Mou cestu poznání samozřejmě provázely i kurzy v souvislosti s tím, čemu jsem se už nějakým způsobem věnovala (Feng Shui, Reiki, výklady karet, numerologie, kvantování ad.), i v souvislosti s tím novým, co si mě "samo našlo", ale především to byla cesta mého vlastního osobního "studia".
…
S mou měnící se energií se také měnila má fyzická podoba. Přestala jsem používat make-up a další líčidla, kterými jsem si vytvářela jiný vzhled, než je můj přirozený, a nahradila je přírodními oleji a sádlem – tak, jak si mě to volalo.
Silně ke mně promlouvaly i mé vlasy a vlasová pokožka, které odmítaly běžné chemické šampony a prahly po plně přírodních produktech, jako třeba vaječné žloutky a marocký jíl.
Má vnitřní proměna se pochopitelně odrážela i v dalších záležitostech a oblastech. Osvobodila jsem se od nošení bot do špičky, které mým nohám a mně celkově bránily volnosti, změnil se můj styl oblékání a volba barev. Byla jsem vedena činit změny ve stravě a další.
Přestože miluji hezké věci, dekorace, oblečení, …, vytřídila jsem vše zbytečné a nechala si skutečně jen to, co používám, co se mi líbí a co mi slouží, nikoli to, co bych měla mít, protože jsem to třeba dostala. …Potřebovala jsem žít plně v pravdě k sobě, být vnitřně svobodná a umožnit, aby v prostředí, kterým se obklopuji, proudila volně energie, a já se cítila doma – ve smyslu plného spojení sama se sebou a žitím v pravdě k sobě.
Před pečlivým úklidem v domácnosti, "rovnáním" věcí a častým vytíráním podlahy jsem upřednostnila pobyt na zahradě v přírodě, kde ke mně proudí informace z jemnohmotného světa ještě více a kde cítím, že probíhá léčení. A dala jsem se do tvorby bižuterních výrobků a realizovala se v tom, co mě odmalička přitahovalo a naplňovalo.
Mou potřebou se stalo očišťování mé energie vodou a slanými koupelemi, které detoxikují. Zamilovala jsem si "pobyt" ve vaně, protože skrze vodu (nejen ve vaně) ke mně promlouvá Vyšší Moudrost a zřím ("načítám", slyším, vidím) informace, které mám vědět a ty, které potřebuji vědět.
Přijala jsem svou stránku, že jsem "noční pták", a že brzké ranní vstávání není můj "šálek čaje". A pochopila jsem, že tak, jak vydávám energii na vše potřebné, co život obnáší, potřebuji i dostatečný prostor a spánek na to, abych ji zase přirozeně načerpala. Neboť Vesmír si zachovává rovnováhu ve všem.
Vytvořila jsem si rituál popíjení ranní kávy ve své vlastní "meditaci" – v tichu, ve spojení se sebou, v rozjímání a vizualizaci toho, co chci.
Spočívání ve své samotě se stalo mou silnou potřebou a neoddělitelnou součástí mého života.
…a další
…Začala jsem dělat to, co zrovna dělat chci, nikoli to, co jsem měla naučené a "vypěstované" jako "zajeté" vzorce. Skončila i má stagnace – ke svým povinnostem jsem změnila přístup a začala je dělat s Láskou k sobě, s vědomím, že vše dělám pro sebe.
…Ale hlavně jsem všemu, co jsem dělala, dávala vědomou pozornost a spatřovala, jak se vše propojuje a pospojovává a zázračně se mi plní to, na co jsem pomyslela.
Změnilo se mé vnímání zvířat – jejich duše, i hmyzu, neboť jsem cítila JEDNOTU se vším. Tito "tvorečkové" (vždy ti potřební) byli totiž zapojeni do synchronicit událostí, skrze které jsem dostávala jasná znamení, vedení a potvrzení, že jdu správně a skrze které jsem se posunovala k odpovědím na mé vnitřně položené otázky a k naplnění mých přání a vnitřních pravd (tužeb), které mnou v přítomnosti "projížděly".
A změnil se i můj přístup k dětem, které nevnímám jako děti, ale jako osobnosti – jež plně žijí samy sebe, ve své přirozenosti a autenticitě. Žijí v přítomnosti a berou život jako hru. Zcela upřímně sdělují, co chtějí a co nechtějí a jednají ze srdce – nehrají hry a nenosí masky, pokud/dokud je od jejich přirozenosti neodvede systém a výchova do podobnosti. A my, dospělí, se od nich máme učit, protože se k tomuto nastavení máme zpátky navrátit.
Přestala jsem přijímat komerční i klasické mediální obsahy, které společnost vedou ke strachu, k závislosti a materialismu a ještě posilují to, co "společnost" uznává jako správné a normální.
A přestala jsem vnímat autority jako autority. Každý z nás je zde důležitý tím, co vykonává, a všichni se zde doplňujeme, aby mohl tento svět fungovat. A proto není potřeba vyzdvihovat kohokoli, kdo má profesně vysoké postavení před tím, kdo mu čistí boty. Po stránce lidství jsme si všichni rovni a všichni jsme na jedné lodi. A nikdo není víc, ani míň.
Jediná skutečná autorita, kterou zde vnímám, je to, co nás tady přesahuje – Bůh (Otec, Zdroj, Vesmír, Vyšší Moudrost, Vyšší Inteligence, …). A pak jsem si autoritou já sama, neboť si uvědomuji svou odpovědnost za sebe a za svůj život, který si z úrovně svého vědomí a podvědomí tvořím sama v každičkém momentu a který se odvíjí od učinění mých voleb a rozhodnutí.
Ten, koho tedy potřebuji v životě poslouchat, je hlas mé duše a mého srdce a hlas Vyšší Moudrosti, který mě vede, abych šla v životě cestou Čistoty vůči sobě i ostatním – bez her, masek, manipulace, vypočítavosti, lpění ad., a abych žila své vnitřní pravdy a SEBE ve své pravosti.
…
V souvislosti s tím, co jsem po několik let "v ústraní" prožívala, bylo odkrývání a rozvíjení mých darů a schopností, kterými mám pomáhat sobě i ostatním, a také odkrývání informací o mé duši – její citlivosti, původu, stáří, poslání a záměru, se kterým sem přišla.
Má duše pochází z jiných světů, nikoli z této Země, ale prožila zde velmi mnoho inkarnací. Proto se zde necítím doma, protože můj skutečný domov pro mě znamená BYTÍ v čistém vědomí a vnímání Jednoty – propojenosti všeho a všech.
Záměrem mé duše je, mimo jiné, růst prostřednictvím životních lekcí – skrze Moudrost Vyššího Vědomí, jehož otisk v sobě nese, uzdravit svůj pozemský život a svůj rod, šířit Lásku a Světlo a díky jejím darům pomáhat sobě i druhým – vyčistit své nitro od svých bloků, nánosů a traumat, odstranit ze sebe to, co není naše a co v nás bylo společností vypěstováno – shodit masky a přestat hrát hry, převzít odpovědnost za své myšlenky a své vnitřní nastavení, chopit se odpovědnosti za sebe a svůj život a pochopit, že proces tvoření života probíhá skrze Vyšší zákonitosti, s nimiž je potřebné se seznámit, abychom si netvořili to, co žít nechceme a dokázali si tvořit to, co žít chceme.
Jedná se tak o to, abychom se navrátili zpět sami k sobě – byli plně sami sebou a tvořili si svůj vlastní život, který odráží to, kým skutečně jsme a co chceme žít v naší pravosti a autenticitě, a žili tak šťastně a naplněně, a tím jsme přetvářeli společnost k lepšímu, neboť je-li šťastný každý z nás, tvoříme tak i šťastnou společnost. A Vyšším záměrem je, abychom svou vědomou prací sami na sobě zvyšovali své vědomí, a tím i vědomí lidstva, a mohli jsme se dostávat do vyšších vibrací – Lásky a Moudrosti a proměňovat tento svět.
…Díky zjištění, kým skutečně jsem, jsem tak dostala své odpovědi na to, co mě odmalička provázelo – proč cítím, co je pod povrchem "věcí"; proč se snadno napojuji na druhé a cítím a "vidím", co prožívají, včetně pohnutek, pod kterými jednají, a dokážu být vůči nim v soucitu; proč "to" dokážu pojmenovat a nazvat, jako bych to někdy já sama prožila; proč cítím, že jsem doma v tom, co nás tady přesahuje, nikoli v materiálním světě; proč…
…A čím více jsem byla – díky vědomé práci sama na sobě – očištěná ze svých nánosů, přijímala se, uzdravovala, byla v plném napojení na sebe a své vnitřní pravdy a zachovávala si věrnost, byla v přítomnosti, v Lásce a napojení na Vyšší Vědomí, tím více se prohlubovalo mé vnitřní vidění, cítění, vize a vidiny a zření informací Shůry. Spatřovala jsem, co je pod povrchem záležitostí. Vnímala jsem spojitosti dění kolem mě – toho, co se lidem děje a čím si to způsobují (tvoří). Vnitřním zrakem a v realitě svýma očima jsem spatřovala synchronicity událostí, kterými se lidem zrcadlí jejich momentální vnitřní "rozpoložení". Cítila jsem, co se stane. Provázely mě obrazy filmů, které se v řádu několika dnů vysílaly v televizi (což jsem se dozvídala díky návštěvám u mamky). Cítila jsem osoby, které mi následně volaly. Slýchávala jsem zevnitř sebe vyzváněcí tón mého telefonu, který se následně skutečně ozýval. Pískalo mi v uších jakožto potvrzení správnosti mých myšlenek a odpovědí. Měla jsem jasné vize toho, co chci žít a uvnitř sebe cítila otisk jejich splněné podoby ad. …Ale hlavně jsem díky plnému napojení na sebe dokázala stále cítit své momentální vnitřní pravdy (tužby), jejichž naplnění se rázem propisovalo ve vnější realitě, a žila tak otisk a jedinečnost svojí duše.
…
Mé očistné procesy byly velmi intenzivní a bolestivé. Tma se ze mě dostávala na Světlo a s mou měnící se energií byly i dny, kdy jsem nedokázala nic dělat, byla až "paralyzovaná" a potřebovala jen BÝT.
…Byla jsem v tom všem sama, protože ostatní z mého okolí by tomu, co jsem prožívala, nerozuměli. Prostě jen odkázaná na sebe, v napojení na své Vyšší Já a Vyšší Vědomí. A jediný, kdo v určité míře věděl, co se u mě odehrávalo, byla moje mamka a další spřízněná duše, kterou je má nejlepší kamarádka.
Svou identitu jsem určitou dobu před rodinou i ostatními skrývala, ale má duše mě volala k výkonu svého poslání, …a tak jsem musela vyjít ze své ulity a konfrontovat se s vnějším světem, abych mohla být prospěšná i dalším Bytostem na jejich cestě k jejich vlastnímu životu. Přijala jsem sama sebe ve své odlišnosti a přestala schovávat, kým jsem.
…
Transformace u mě probíhala po vlnách a proces objevování a čištění, jako by byl nekonečný. Jen jsem si něco zvědomila, zpracovala a vyčistila, předestřely se přede mnou další nánosy, které jsem musela čistit. Bolestivý byl i návrat záležitostí, které jsem si myslela, že už mám zpracované. Přiváděly mi do života další – už méně zraňující – situace a zkušenosti, které odrážely zbývající nevyčištěné vrstvy toho nežádoucího, co jsem v sobě měla, a já tak mohla odkrýt další podstaty. …Ale s každou zdolanou "překážkou" se dostavovala má vnitřní Svoboda a Síla.
Jednalo se o proces mého čištění – léčení a uzdravování mého nitra, o můj návrat sama k sobě a k mojí vnitřní SVOBODĚ; o mé nové myšlenkové, vědomé a podvědomé nastavení a díky pochopení Vyšších zákonitostí o postupné přetváření svého dosavadního života v ten, který je skutečně MŮJ a který v každodennosti odráží, kým jsem.
Byla jsem vyučována, jak si do života přivádět vše, co potřebuji a co cítím, že chci žít; jak se vědomě stát sama sobě Zdrojem, který si dává vše, co potřebuje a zabezpečuje sám sebe; jak se zbavit potřeby být na někom závislá a snažit se kohokoli ve svém životě udržet; jak být věrná sama sobě a "nechodit" proti svému cítění a vnitřnímu vědění; jak nezaprodávat svou duši, jak nikomu dobrovolně neodevzdávat svou vnitřní Sílu a být ve své odpovědnosti sama za sebe a svůj život.
…
Vyšším záměrem tak bylo pochopení a narovnání mé vlastní Karmy i Karmy mého rodu a též narovnání toho, čeho se mi dříve nedostávalo.
A byla to také příprava na vykonávání mého poslání.
…
…Odkryla jsem, co je tady "to moje" a poznala svou životní cestu.
…Návrat do našeho domu tak měl daleko hlubší význam a přesah, než jak se při mém tehdejším stěhování jevilo.
V průběhu těch let jsem byla postupně spojována vždy s těmi, kterým jsem měla být svou službou nápomocná – v odkrýváníjejich bloků, nezdravých a nefunkčních vzorců a přesvědčení a podstat toho, čím si znemožňují žít to, co chtějí. Vedla jsem je k jejich skutečným vnitřním pravdám a směrovala je cestou jejich srdce, protože to je cesta, která vždy vede ke šťastnému a naplněnému životu každého z nás. Provázela jsem je souvislostmi fungování Vyšších Zákonů a toho, jak mohou žít plně sami sebe a přivádět si do života to, co ty jejich pravdy odráží, …provázela je, jak svůj život vědomě tvořit a přetvářet.
…A proto jsem "musela" být "odkázaná" do samoty, …abych léčila a uzdravovala sama sebe, svůj život i svůj rod, navrátila se k sobě, osvobodila se, stala se vědomou tvůrkyní svého života a našla své životní poslání.
A i když jsem se setkávala s údivem okolí "jak to, že jsem tak dlouho sama", věděla jsem, že SAMOTA, která mi byla pro dané období seslána, byla tím největším DAREM, abych mohla následně žít VĚDOMĚ a plně sama SEBE a TVOŘIT si SVŮJ život.
…Abych nejprve pomohla sama sobě a byla připravená následně pomáhat i ostatním – na jejich cestě k sobě a tvoření jejich vlastního života.
…
Informace, které zde uvádím, jsou výňatkem a zobecněním toho, co se v mém životě odehrávalo a co jsem prožívala, a to i z důvodu ohleduplnosti a zachování diskrétnosti vůči všem zúčastněným.
Má devítiletá "cesta Poustevníka", po které jsem kráčela "v samotě" a skrze poznání Vyšších zákonů Univerza přetvářela svou osobnost návratem k sobě a učila se tvořit si SVŮJ život, byla velmi trnitá a bolestivá, ale rozhodně stála za tu SVOBODU, kterou dnes žiju.
…Musela jsem "shořet", abych se mohla znovu zrodit, …jako Fénix z popela.
Završil se tak můj další z devítiletých cyklů, ve kterých se život odehrává, aby mohl započít nový.
…S pokorou však dodávám, že cesta vědomé práce sama na sobě a dalšího studia, je cesta celoživotní, a nelze říci, že "má člověk hotovo".
…
Jsem vděčná za vše, co jsem kdy prožila, včetně mého emocionálně bolestivého dětství, které si má duše naplánovala a včetně bolestivého procesu vědomé práce sama na sobě. To vše mi pomohlo stát se sama sobě tím nejlepším partnerem, žít Zázraky a přivádět si do života vše, co cítím, že je tady "to moje" a co chci žít.
Oba své rodiče miluji a děkuji, že si má duše vybrala právě je. A vím, že oni i další moji nejbližší vždy dělali vše tak, jak to v danou dobu nejlépe dokázali.
A stejně tak vždy nejlépe, jak to uměli, pod vlivem jejich "vlastní vnitřní tíhy", jednali i všichni ostatní, včetně těch, se kterými jsem byla ve správnou dobu spojená, abych od nich dostala potřebné "rány". Právě ti byli mými největšími učiteli, kteří mi do života přišli dát ty nejlepší lekce a pomoct mi – dovést mě do mé vlastní Síly.
Ve skutečnosti jsem to totiž byla já sama, kdo si je svými nánosy a bloky z úrovně svého podvědomí – informacemi a energií, které vysílaly mé buňky, do toho života přitáhl.
…A tak jsem se z role oběti a "totálního outsidera", který byl od dětství magnetem na bolestivé a zraňující zkušenosti a pro kterého tu "nic nebylo", proměnila do VĚDOMÉ BYSTOSTI, která za sebe a za svůj život převzala odpovědnost a stala se TVŮRKYNÍ SVÉHO jedinečného, šťastného a naplněného ŽIVOTA.
…
Narovnala jsem svou Karmu a přetransformovala své slabiny do své Síly.
Dokázala jsem svou citlivost a jinakost proměnit v kompas ke svému naplnění, spatřit v nich DAR a odkrýt díky nim své poslání.
Našla jsem a plně obsadila své místo jak v této společnosti, tak v tomto světě.
Našla jsem smysl života. Žiju a doslova prožívám SEBE, přítomnost, své vnitřní pravdy, tužby a přání, které se naplňují zázračnými způsoby. Žiju tak přímý otisk a jedinečnost svojí duše a dostává se mi stálého naplnění.
Kontrolu u mě nahradilo plynutí v proudu života a plná důvěra v něj. Nechávám se vést jím samotným a skrze synchronicity událostí se dostávám k naplněné podobě mých záměrů a přání.
Žiju Lásku, lehkost, radost a vnitřní SVOBODU.
Tvořím si a žiju SVŮJ, jedinečný a naplněný život, který miluju.
…A vím, že mám-li sama sebe, mám vše, co potřebuji k tomu, abych si do života přiváděla stálý proud hojnosti a naplnění, tvořila si to, co vždy potřebuji a to, co chci žít, a naplňovala tak sama SEBE.
…
…A pochopila jsem, že jsem sem nepřišla zapadat, jít v davu, kráčet vyšlapanou cestou a žít podle systému a vzorců společnosti, abych byla přijímaná, ale že jsem sem přišla žít SEBE, klestit si svou vlastní cestu a tvořit si SVŮJ, jedinečný a naplněný život, který je otiskem jedinečnosti mé duše.
A nyní v tom na vaší cestě pomáhám i vám.
Jana Vaňková